O muzikálu

Kdo by neměl rád pohádky. Provází nás od malička a i v dospělosti se k nim rádi vracíme. V pohádkách či bajkách většinou dobro vítězí nad zlem a kdo by neměl rád šťastné konce. Zvláště když v životě to bývá obvykle obráceně. Bajky a pohádky v nás udržují naději. Naději, že to jednou bude lepší. Naděje často drží při životě jednotlivce i národy.

Příběh našeho muzikálu je takovou pohádkou. Asi před patnácti lety jsem poprvé slyšel písničku Vladimíra Vysockého Pravda a Lež. Někde uvnitř ve mně zůstala. Později se mi do ruky dostaly ruské bajky a pohádky. V nich se ke mně příběh o dvou sestrách, Pravdě a Lži, znovu vrátil. Bajky, pohádky a lidové vyprávění jsou nevyčerpatelným zdrojem zábavy a poučení. A tím již bylo zaděláno na tento muzikál. Celé téma se v pravý čas vynořilo, aby bylo přeneseno na jeviště.

Jsem přesvědčen, že myšlenky obsažené v příběhu jsou nadčasové. Jako včera, tak i dnes a zítra budou lidé hledat pravdu. V sobě i kolem sebe. Dnes je to snad ještě mnohem těžší nežli včera. Ale je to v nás. Někde hluboko. Občas se to daří, občas ne.

Toto je cesta, která je před námi.

Aleš Kučera

„Moc. To je cíl, za kterým jdou lidé, kteří si neváží toho co mají. A chtějí stále víc. Moc znamená víc. Moc je ideál. Těm, co jdou za mocí, ale není známo, že moc může znamenat i bezmoc.

Moc vypadá zvnějšku dobře. A dovnitř vidět není.“